Špatné dny
04.03.2017
Ne vždy se bude dařit
Milý deníčku,
vím, že jsem do tebe dlouho nepsala a tak se ti pokusím vše napsat a doufám, že na něco nezapomenu.
Škola je zatím celkem v pohodě, připravují nás na zkoušky, které budou co nevidět, doufám, že je zvládnu. Snažím se na ně připravovat již teď. Hlavně se musím naučit do dějin a astronomie. Přeměny, Formule, Létání a Obrana jsou v pohodě. Pak tu máme ještě Lektvary a stejně jako vloni prostě teorie je v pohodě a lektvar prostě neuvařím. Tak snad to nějak dám projdu do dalšího ročníku.
Asi za zmínku stojí, že byl Valentýn. Hrad se trochu přeměnil a bylo více míst kam se zamilovaní mohli zajít. Ryan byl nějak zaneprázdněn a nebo měl spavou nemoc. Prostě nevím a tak jsme se domluvili, že si oslavíme pak. Sešli jsme se asi za dva dny a chtěli jsme se projít, ale zrovna pršelo. Takže jsme zalezli do jedné tajné místnosti kam vím, že skoro nikdo nechodí. Rozložili jsme na zem deku a sedli na ni. Rozložili piknikový koš a povídali si o všem možném. Těsně před večerkou jsem se vrátila na kolej. Asi pár dní na to jsem se jen tak poflakovala po hradě, šla tam kam mě nohy zanesou. A nejednou jsem narazila na spolužačku ze Zmijozelu a ta se mně ptala na spoustu divných otázek ohledně mě a Ryana. Jako jestli, jsme ještě spolu a tak. No odpověděla jsem že jo. A ona na to, že tím bych si nebyla tak jistá. Ptám se jí proč? A ona na to, že jednoho večera ho viděla u jedné holky na pokoji a byly jen ve spodním prádle a docela se k sobě měli. Pomyslela jsem si ten bídák jeden. No pak jsme si povídali tak o všem možném a rozloučili jsme se a já šla na kolej, protože jsem nikoho nechtěla vidět.Asi po třech dnech jsem potkala Ryana a přímo jsem se ho zeptala na tu holku. Odpověděl, že ho to mrzí a že se te nebude opakovat. Nevím, ale mám pocit, že mu to nevěřm, že prostě v tom bude pokračovat. Ale nerozešli jsme se jen máme asi pauzu. Protože od té doby jsem ho neviděla, ani na jídle ani na hodinách. Takže nevím co si mám o tom všem myslet.
Každý pátek chodíme hrát famfrpál a je to docela sranda, ale mám pocit, že se nám tým rozpada, protože nás na tréninky chodí čím dál míň. Je to škoda, ale co nadělám. Dala jsem si přihlášku zda můžu vés příští rok klub a ještě nevím jak to dopadlo. Zatím se mi nikdo neozval. Třeba to vyjde a když ne nevadí budu to zkoušet každý rok a oni to jednou dovolí. Sepsala jsem všechno co po mně chtěli tak uvidíme.
Deníčku asi poslední týden si s mamkou posílala pár sov, protože v poslední době nemůžu jíst. Nebo tak jíst můžu ovoce, zeleninu, rýži, sýr a rybu. Maso se mi v poslední době hnusí a po tom co obsahuje pšenici zvracím. Ne hned asi tak do půl hodiny do hodiny. Takže s mamkou si myslíme, že je to alergie na lepek. No a poslední dobou jsme zhubla, jsem bledá až bílá a sem tam mám zimnici. Po naléhání kamarádky z koleje jsem si zašla na ošetřovnu. Dostala jsem malinko vyhubováno, že jsem nepřišla hned, ale to nevadí. Chvíli jsme si povídali o tom všem co se stalo a tak. Celkem jsme se dopracovali k tomu, že mi odeberou krev a pošlou ji na rozbor a uvidíme podle toho jaké příjdou výsledky. Ale nejspíš můj odpor k masu bude spíše psychického rázu, protože se toho stalo hodnš. Takže jsem slíbila, že zkusím aspoň ochutnat maso nebo šunku když bude. Protože mi na ošetřovně pohrozili, že pokud se to nezleoší to moje jídlo, tak klidně můžu skončit v nemocnici a druhé prázdniny v nemocnici bych nepřežila.Hlavně teď když mi mamka přislíbila celé prázdniny u moře. Nejspíš pojedeme do Egypta nebo do Tuniska. A tam se moc těším.
Zatím se měj
Tvá Lea