Paříž
22.04.2018
Milý deníčku,
já vím, že jsem se docela dlouho neozvala, ale teď to zkusím napravit.
Když jsme přijeli na letiště rozhlížela jsem se jestli neuvidím Willa, ale ještě tam nebyli. Po chvíli přijeli a já byla šťastná, že ho vidím. Posadili jsme se do letadla a po chvíli už jsme vzlétli. Cesta uběhla docela rychle a bylo to fajn. Když jsme přiletěli, jeli jsme do domu, který koupili naši tátové. Je to nádherný, velký, prostorný dům s zahradou a bazénem.
Po vybalení věcí jsme já, Will a naše mamky nakupovat něco na jídlo. Když jsme se vrátili šli jsme do kavárny, protože jsme se všichni těšili na výbornou kávu a croissanty. Bylo to skvělé a večer jsme grilovali, povídali a tak. Když jsem se vrátila večer do svého pokoje viděla jsem, že mám na posteli dopis. Byla jsem zvědavá od koho je a tak jsem to otevřela. Byl to dopis od Will a ptala se jestli se můžeme vidět. Tak jsem rychle napsala odpověď, že se uvidíme za 3 dny v parku Champ-de-Mars, který se nachází u Eiffelovky v 15hod. Když jsem to napsala tak jsem našla mamku, aby ho poslala. Další den jsme jeli všichni na golf a byl to krásně strávený den. Další den jsme se byli s Willem projet sami dva na kolech po Paříži. No a nadešel čtvrtek a já se odpoledne měla sejít s Will. Jelikož jsem vyrazila o něco později než jsem chtěla tak jsem si vzala kolo. Bylo to skvělé odpoledne strávené na sluníčku s Will, pěkně jsme si popovídali a naše setkání jsme ukončili zmrzlinou. Bylo to moc fajn odpoledne, když jsme se rozloučili já nasedla na kolo a jela domů. Byla jsem ráda, že jsem doma, když jsem viděla, že jsou všichni v bazénu je jasné, že jsem se musela přidat. Bylo to fajn a večer jsme grilovali a bylo moc fajn.
Po pár dnech v Paříži mi přišla sova od Vivien, že bychom se mohli sejít za dva dny na oběd v Sourire Le Restaurant ve dvanáct. Šla jsem za rodiči a řekla jim to a oni souhlasili. Tak jsem rychle napsala odpověď a poslala ji. Hrozně jsem se na ten den těšila. Ten den jsem se vzbudila celkem brzy a vzbudila jsem Willa a šli jsme běhat, protože to milujeme oba dva a navíc mě to uklidňuje. Byla jsem nervózní z toho setkání a to ani nevím proč. Skočili jsme do sprchy a šlo se na snídani. Jako každý den jsem si dala ovoce, toust s máslem a čerstvý pomerančový džus. I když mi Willova mamka a můj taťka nadávají, že jím málo, ale víc prostě po ránu stejně nedostanu. Pak jsme pomalu vyšli (já, Will, mamka a taťka) a Willovi rodiče s holkama zůstaly v domě a šly plavat. Po cestě jsme se zastavili na kávu a sušenku a koupily jsem Vivien nádherný puget růží.Pak jsme pokračovali k restauraci a Vivien už čekala před ní. A měla na sobě nádherné šaty a krásně spletené vlasy do copu. Strašně moc jí to slušelo. Přišli jsme blíže a všechny jsem představila. Pak jsme vešli dovnitř a bylo to tam absolutně nádherné.Byla jsem trochu nervózní ať to vyjde, ale po pár minutkách ze mě nervozita spadla a bylo to absolutně skvělé. Všichni jsme se bavili jako bychom se znali už dlouhá léta. Po obědě jsme šli projít po Champs-Élysées a na chvíli si sedli do parku a tam Will vyfotil Vivien. Pak jsme vylezli jsme po schodech do druhého patra Eiffelovky a tam jsme si dali výbornou kávu a skvělý zákusek. Když jsme slezli dolů pomalu jsme šli k restauraci Les Ombres, ale vzali jsme to druhou stranou koulem Louvre a tam zas Will vyfotil mě.Celou dobu jsme si povídali a bylo to děsně fajn. Když jsme přišli k restauraci stáli před ní Willovi rodiče s holkama a tak jsme je seznámila. Po chvíli jsme šli dovnitř a měli jsme již rezervovaný stůl. Já si sedla doprostřed z jedné strany seděla Vivien a z druhé Will. Bylo to naprosto skvělé a báječně jsme si povídali. Než jsme dojedli večeři tak se krásně setmělo a najednou se nám naskytl ten nejkrásnější výhled, který obě milujeme. Pak jsem vstala a pošeptala tátovi jestli můžu objednat nealkoholický sekt, místo jakéhokoliv slova přikývnul. Objednala jsem jej a číšník ho přinesl a nalil mě, Willovi, Daisy i Pheo a ostatním nalil normální sekt.Pak jsme si stoupli a táta pronesl nádherný přípitek se slovy ,,Na tu nejbáječnější osobu, která chrání naši dceru." Myslím, že byla Vivien potěšena a nic bych za to nedala, že jsem zahlídla v jejich očích slzy dojetí. Pak si stoupnul Will, vzal mě za ruku a něco svíral v dlani. Jemně si odkašlal a pronesl: ,,Leo, jsi ta nejúžasnější osoba, kterou znám. Já vím, že na zásnuby jsme mladí, ale slibme si až na to budeme oba připravení a budeme mít po škole a pracovat, vezmeme se?" V ten moment jsem nevěděla co mám říct a po tváři mi tekly slzy a po chvilce jsem ze sebe vysoukla ,,Ano, souhlasím a jsi ten nejbáječnější kluk, kterého jsem mohla potkat." Při mé odpovědi mi navlékl na prst prstýnek se srdíčkem, který byl absolutně skvělý. Na chvíli se Vivien omluvila, že se jde blíže podívat na výhled. Já se zvedla, vzala přípitek a šla za ní. Chvíli jsme si povídali a připili si a v tom nás vyfotil Will. Po chvíli jsme se vrátili k našemu stolu a ještě si povídali. Byla jsem neskutečně šťastná, že u toho byly skoro všichni lidi co mám nejraději. Asi po hodině se Vivien zvedla, že už musí jít. Táta nedal jinak a zavolal ji taxi, aby v pořádku dorazila domů a s placením si taky nemusí dělat starosti, protože to bylo na náš účet.Jen doufám, že si to i Vivien užila. No a po tomhle super dni už jsme si jen užívali jen jako rodina, golf, grilování, procházky a tak.
O návratu do Kotle a dalších věcech ti napíšu za chvíli.
Zatím se měj
Tvá Lea
