Milý deníčku,
byla jsem už na pokoji a znovu a v klidu jsem si prohlížela dárky a byla jsem opravdu šťastná. Z ničeho nic mi na okno klepe naše rodiná sova Willow, docela jsem se vylekala. Vzala jsem si od ní dopis, dala jí pamlsek a už letěla zpět domů. Otevřela jsem dopis a najednou jsem nemohla popadnou dech a začala jsem brečet. Ptáš se deníčku, co se mohlo stát tak zlého, že jsem to obrečela?
Psala maminka, že tátu v pondělí srazilo auto, když jel na kole do práce, leží v mudlovské nemocnici a musel podstoupit operaci. Když jsem si otřela slzy, rychle jsem posbírala pár věcí, pustila Miu a běžela domů. Cestu si vůbec nepamatuju a myslím, že jsem tak rychle doma ani nikdy nebyla. Když jsem přiběhla domů, mamka byla dole v obýváku a babička uspávala sestru. Podívala jsem se na mamku a věděla, že to moc dobré není. Skočila jsem ji do náruče a objala ji silně, aby věděla, že jsem tady pro ni. Sedli jsme na pohovku, utřely slzy a mamka mi říkala, že táta už je po operaci ramene a klíční kosti, jinak má otřes mozku, naražený žebra a naražený koleno a že je docela hodně podřený. Ale je to velký bojovník a že to zvládne. Pak přišla babička a já byla ráda, že ji vidím. Donesla nám čaj a strašně moc mě překvapila, když vytáhla dárek k mým narozeninám. Celá rozechvělá jsem ho rozbalila a byla tam nádherná sada pastelek a skicák a taky krásný brk, kalamář a kvalitní inkoust. Pak jsme si povídali a všechny tři usnuli na pohovce. Ráno jsem šla s mamkou na návštěvu za tátou. Když jsme přišli do jeho pokoje, byl napojen na přístroj, který mu kontroloval tep, přišla jsem pomalu k jeho posteli a chytla ho za ruku a do očí se mi vehnaly slzy. Nikomu bych nepřála tento pohled. Po chvíli mi najednou stiskl ruku, když jsem se mu podívala na obličej, měl již otevřené oči a díval se na mě pohledem neboj to zvládnu a mírně se usmál. Utřela jsem si slzy a usmála se na něj říkám: ,,Neboj, všechno zvládneme." Pustil mi ruku a pohladil mě po vlasech a tiše špitl ,,Já vím, jste moje silné a statečné holky." a usmál se i na mamku. Po chvíli zase usnul a mi šli domů. Cestou jsme se zastavili i Munga, protože si mamka potřebovala v práci vyřídit nějaké volno a přehodit směny. Pak jsme šli domů za sestrou a babičkou a udělali jsme si docela pěkný odpoledne.
Já se ráno vrátila do Kotle za kamarády a doufala, že mě trochu rozveselí a celkem se jim to povedlo. Nikdo zatím o tom neví a ani to moc nechci rozšiřovat. Večer jsem šla k mamce do práce a vyzvedla Pheobe a přespala v Kotli. Chvíli jsme spolu seděli dole, protože si chtěla malovat. Když domalovala obrázek, šly jsme spát. Hupsla si na moji postel a já si ustlala ve spacáku vedle postele. Usnula jsem celkem rychle, protože jsem byla unavená. Ráno se Pheobe probrala celkem brzy a tak jsme se šli projít do Visánku a okoupat se v jezírku, kolem poledne jsme se přesunuli do Kotle a z tama pěšky domů. Když jsme přišli domů mamka nás přivítala na předzahrádce, kde okopávala kytičky. Dali jsme si večeři a mamka šla do práce a já se rozhodla, že dnes budeme s Pheobe spát doma. Pheobe usla u televize tak jsem ji jen zakryla a trochu jsem uklidila po domě. Pak jsem se k ní přitulila a usnula. Mamka se z práce zastavila za taťkou a vypadalo to, že ho zítra pustí. Otřes mozku odezněl rychle, koleno už jen bolelo a levou ruku má v ortéze zafixovanou a stehy se zatahují rychle. Takže to vypadalo celkem dobře. Tak jsem se mamky zeptala jestli mu dala nějaký léčivý lektvar a ona že jo, ale taťka se to nesmí dozvědět. Dobře je to naše tajemství.Ještě ten den jsem přespala doma, abych mohla pohlídat Pheobe, když mamka půjde pro tátu. Ráno jsem vstala brzy a tak jsem šla nachystat snídani. Seděla jsem v kuchyni a najednou mě mamka zezdau objala a vlepila mi pusu na vlasů. ,,Děkuji, nevím, co bych bez tebe zalíčko dělala." broukla tiše. Usmála jsem se na ni, vstala jsem a nalila ji kávu do jejího oblíbeného hrníčku. Pak slyšíme jak ze schodů běží Pheobe, přiběhla do kuchyně a skočila mi do náruče. Dala mi pusu a povídá ,,Udělala jsi mi wafle?" seskočila dolů a sedla si za stůl. Mrkla jsem na ni a povídám ,,Pro Pheobe jsou wafle a pro maminku volské oko s anglickou." usmála jsem se na ně a dala jim talíře před sebe. Byla jsem ráda, že jim to chutná. Mamka se po snídani oblékla a šla do nemocnice, pro tátu. Já a Pheobe jsme doma připravili v obýváku překvapení v podobě jednohubek, čerstvě vymačkaného džusu, gauče s velkým polštářem pod zády a dekou a hlavně jsme vytvořili velký nápis Vítej doma tatínku.
Stihli jsme to nachystat jen tak tak, když jsme před domem slyšeli jak přijíždí auto. Vykoukla jsem z okna a šly jsme otevřít dveře. Měla jsem co dělat, abych Pheobe udržela, aby neskočila tátovi kolem krku. Zavedli jsme ho do obýváku a vypadl, že je šťastný, že je doma. Podíval se na mě a na Pheobe a povídá ,,Děkuji, jste ty nejlepší dcery co bych si mohl víc přát." sehnul se objal Pheobe a dal jí pusu na tvář a pak objal i mě a tiše mi zašeptal do ucha ,,Děkuji jsi opravdu skvělá a úžasná dcera. Jsem moc rád, že jsi to vybojovala a máme tě tady." Objal mě silně a dal mi pusu na tvář. Celé odpoledne jsme seděli v obýváku, hrály jsme společenské hry, povídali jsme si, hrála jsem na kytaru a byly jsme šťastní, že jsme zase všichni pospolu.
Večer jsem šla do Kotle a byla jsem šťastná, že to tak dobře dopadlo.Asi už deníčku chápeš můj nadpis, protože těch 14 dní jsem viděla pouze mlhově. Když jsem si vzpomněla na tátu měla jsem v očích slzy a to bylo skoro pořád. No a když je táta už doma doufám, že už do konce prázdnin to bude jen lepší.
Zatím se měj
Tvá Lea
