Létání
05.02.2017
Nábor do týmu a pak příšerná hodina.
Milý deníčku,
je pondělí pozdě večer a my spolu sedíme ve spolce, protože ležet a psát zároveň nemůžu.
Včera jsme měli famfrpálový nábor a já se dostala na pozici střelce, kterou jsem si moc přála. I přes to, že byla zima a celkem mi mrzly ruce i nohy, ale opravdu jsem si to užila a vstřelila jsem asi 12 branek. Docela hodně jsem se bavila a Jenn udělala i výborný čaj. Unavená a spokojená jsem lehla do postele a usla.
V pondělí ráno jsem si přečetla na nástěnce, že nám odpadly přeměny a tak jsem šla ještě na chvíli do postele. Vstala jsem a šla na oběd, sedla jsem si na lavičku vzala si kuřecí stehno a dala se do jídla. Najednou jsem slyšela rozhlas, že za pár minut máme dvouhodinovku létání. Zvedla jsem se a šla k famfrpálovému hřišti, kde nás čekal profesor Dworkin. Těšila jsem se, že budu zase létat, ale byla jsem nervózní, protože z Dworkina jde strach. Když nás tam bylo dost, tak nám rozdal školní uniformu a šly jsme se převléci. Pak jsme se seřadili a postupně jsme nasedali na košťata. Někteří přišli i kolejních famfrpálových dresech, asi chtěli zazářit, ale spíš mi to bylo k smíchu, ale udržela jsem se. Pak jsme se měli seřadit do dvou řad, že poletíme, já pro jistotu letěla dozadu. Udělali jsme pár koleček a já najednou cítila, že do mě někdo vrazil. Než jsem se stihla otočit kdo to byl, nikdo za mnou nebyl. Seskočila jsem z koštěte a chytla jsem se za rameno a cítila jsem, že mám něco s tou jizvou, protože to bolelo a cítila jsem, že mi z toho něco teče. Celá jsem zbledla a začala se třást, byla jsem se převléci a byla jsem čím dál bledší. Dworkin si toho všiml a musela jsem mu to všechno vyklopit. Jelikož jsem měla pocit, že brzy začnu zvracet a bylo mi na omdlení, omluvila jsem se a šla na ošetřovnu. Před ošetřovnou byla už Kal, ale když viděla jak vypadám, pustila mě před sebe i přes mé námitky. Vykoukla Alice a chtěla mě podepírat, ale všimla jsem si, že je těhotná tak jsem nechtěla pomoci. Sedla jsem si na křeslo a rozbrečela jsem se už na plno. Mezi vzlyky jsem jim sdělila co se stalo. Sayaka mi řekla ať se svléknu, že se na to podívá. Začala jsem se pomalu a s bolestivými grimasami svlékla do spodního prádla. Pak se na to podívala a řekla mi ať si lehnu na břicho na lehátko. Pak poslala Alice pro něco čemu jsem nerozumněla, protože jsem brečela. Najednou jsem cítila hůlku mezi lopatkami a mumlá asi nějaké kouzlo. Pak jsem se mohla posadit a obléknout. Pomalu jsem se oblékla, ale tu ruku jsem moc necítila. Pak mě Sayaka objala a řekla mi, že to bude v pořádku, pohladila mě po vlasech. Je to vážně milá dáma. Pak jsem se omluvila, že jsem nechtěla takhle vyvádět, ale že jsem měla velký strach. Sayaka se usmála a řekla, že to je v pořádku, že to chápe. Pak si sedla vedle mě a objala mě, řekla mi že se ta jizva rozšklíbila, jak mi do toho někdo vrazil, tak ji stáhla dohromady kouzlem, natřela to nějakou znecitlivujcí mastí a co jsem vypila bylo proti zánětu. Nebyla jsem schopna mluvit, ale už jsem nebrečela a začala se i usmívat. Pak Sayaka propustila a řekla mi, kdyby se opravdu něco dělo mám přijít. Je prostě nejlepší.
Šla jsem na kolej, kdy jsem si ještě chvíli povídali, trochu kouzlili a těšili na Vánoce. Po tomto zážitkou jsem šla brzy spát.
Zatím se měj
Tvá Lea