Konec? a návštěva poradny
18.11.2017
Milý deníčku,
vím, že jsem do tebe docela dlouho nepsala, ale měla jsem k tomu docela dobrý důvod. Momentálně sedím v pokoji a chci ti to všechno napsat. Tak, ale abych začala hezky od začátku.
Myslím, že to začalo někdy kolem konce ledna. Šla jsem z vyučování a začala jsem mít pocit, že jsem absolutně k ničemu. Ale říkám si to doženeš, budeš trénovat a kouzla doženeš. Fajn chmurné myšlenky mě přešli. Sedla jsem na postel a hrála na kytaru, zpívala a bylo mi docela fajn.Pak, ale přišel Valentýn. Mě se vrátili vzpomínky na Adama a začala jsem o našem vztahu přemýšlet. Vlastně proč jsem se s ním rozešla, ale pak jsem si vzpomněla, že jsme byly každá jiný a každý jsme někde jinde a každý směřujeme jiným směrem. Pak jsem si řekla kašli na něj, nestojí ti za to.No a jako poslední mě srazilo na kolena to, že jsem od Vánoc nedostala dopis z domu. Deníčku je březen a pořád žádný dopis. Jsem z toho docela mimo, protože nevím co se děje doma.
No a prostě se to tak nějak sešlo a já vyšla nahoru na věž. Nechala jsem kolem sebe proudit studený vítr, začala jsem brečet a byla mi docela zima. Nejednou jsem cítila jak mi slzy trochu přimrzají na řasy a je mi děsná zima, protože jsem nebyla dobře oblečená. Pak jako v mlze vidím sebe sama jak sedím mezi cimbuřím a jak se mi hlavou honí myšlenka, že kdybych skočila bylo by mi možná líp. Pak se zvedl větší vítr a já zavrávovala a najednou jsem se probrala jako z mrákot. Slezla jsem dolů, protože bych nemohla udělat rodičům, aby o mě přišli. Hlavně proto, že o mě už jednou málem přišli. Pak jsem ještě chvíli stála nahoře na balkóně, pak jsem cestou dolů zastavila v koupelně a trochu si opláchla obličej teplou vodou a trochu jsem se zahřála. Pak jsem u bodů potkala Nat, chvíli jsem si povídali a já si pak dřepla a začala jsem stavět sněhuláka, napsala jsem mu na břicho velké A, pak jsem mu s otočkou ukopla hlavu. Najednou se ve mě rozhostil trochu spokojený pocit. Pak jsem šla na večeri a na kolej. Sedla jsem si před krb a začala uvažovat o tom co se právě událo. Za pár chvil přišla Nat a chtěla vědět co se děje. Vlastně úplně původně jsem jí to říct nechtěla, ale nedala pokoj a tak jsem jí všechno vyklopila. Objala mě a řekla, že to nemám dělat a pak jsme dlouho do noci povídali u krbu. Na další den mi přišla sova, kterou moc neznám. Vzala jsem od ní lístek a zjistila jsem, že mi píše Amai. Byla jsem celkem zmatená co mi chce. Otevřela jsem dopis a zjistila, že se dozvěděl o tom co jsem chtěla udělat a chtěl se sejít. Poslala jsem mu odpověď, že druhý den ráno se sejdeme u brány do Prasinek. Byla jsem docela roztřesená a naštvaná, že to ví. Amaie mám ráda, ale mám z něj tak trochu strach. Došla jsem tam a byla jsem docela ráda, že mi moc nenadal. Ale asi je to opravdu kamarád, protože mi dal 10 lahví máslového ležáku a říkal, kdybych něco potřebovala mám napsat. Povídali jsme si skoro celé dopoledne a pak jsme se rozloučili, protože musel do práce. Odpoledne jsem strávila na koleji u krbu, protože mi byla zima i když tentokrát jsem byla pořádně oblečená. Sedím si takhle u krbu, dívám se do ohně a přemýšlím o tom co jsme probírali s Amaiem. Najednou slyším jak na mě mluví Cass a Lu. Tak jsem jim odpověděla a na otázku co mi je?, jsem odpověděla, že nic a že je to jedno. Najednou se rozhlídnu a každá sedí z jedné strany a chtějí to slyšet. Tak jsem jim to vyklopila. A bylo vidět, že je to docela zasáhlo a rozhodli se že mě budou hlídat na každém kroku. Přišlo mi to docela vtipný a tak jsem jim řekla, že mě nemusí hlídat, že to už udělat nechci. Pak přišlo pondělí a sedím si takhle na náhradní hodině Numerologie a najednou přiletěla Rozinka. Rychle jsem od ní vzala lístek, aby to Grath nezaregistroval, ale bohužel se nepovedlo. Dostala jsem trochu nadaný od Gratha, abych si soukromou poštu vyřizovala mimo vyučování. Tak jsem se mu omluvila a řekla, že mi přišli sešity a eseje od profesorky LaMalet. I když jsem věděla, že kecám, ale omluva prošla. Rychle a potichu jsem rozbalila roličku. Na ní stálo, že se sejdeme po vyučování sejdeme u její učebny a že si musíme promluvit. Fajn, moje nálada byla rázem tatam, protože jsem přesně věděla o čem si chce promluvit. No mezitím skončila hodina a já šla na Bylinky, celou hodinu jsme byla jako na trní. No pak zazvonilo a já se courala k učebně. Když jsem tam přišla ještě tam byli studenti a tak jsem čekala před ní. Po chvíli Vivien vyšla a já si všimla, že drží v ruce košík. Podivala jsem se na ni a řekla, že dnes půjdeme jinam než do jejího kabinetu. Byla jsem za to celkem ráda, protože co si ho nechala předělat a má tam znak zmijí. Došli do jedné místnosti, která je trochu zastrčená, ale přitom útulná. Položila košík na stůl a vytáhla z něj hrnky s horkou čokoládou a talířek s vanilkovým dezertem se šlehačkou, jahodou a čokoládovou polevou. No a pak jsme si začali povídat o všem možném a pak přišla řeč na to, že poslední dobou to nejsem já. Já věděla, že je zle a já musela s pravdou ven. Zhluboka jsem se nadechla a spustila o tom co jsem chtěla udělat. Když jsem zvedla hlavu a podívala jsem se Vivien přímo do očí bylo vidět že v nich má slzy a strach. Dostala jsem nadáno, že mě to napadlo, že jsem ji trochu zklamala a řekla, že musím zajít do psychologické poradny, že bude ráda když tam zajdu. Slíbila jsem že tam teda zajdu a domluvili jsme se, že když budu potřebovat doučit kouzla je kdykoliv k dospozici. Ani nevím kolik bylo, ale asi hodně po večerce, protože byla strašná tma. Doprovodila mě na kolej a tam jsme se rozloučili. Byla jsem celkem ráda, že na koleji nikdo nebyl a já mohla v klidu zapadnout na pokoj.Deníčku včera byl čtvrtek a jak jsem slíbila Vivien zašla jsem do psychologické poradny. Byla jsem docela ráda, že mě nikdo neviděl, že tam jdu. Byla jsem trochu roztřesená a nevědala co mám čekat, protože vím od mamky, že podobné případy posílají k Mungovi na hospitalizaci, ale nějak jsem vnitřně doufala, že to nebude pravda. Tak jsem trochu vrávoravým krokem došla ke křeslu, které bylo moc měkké a já do něj zapadla. No a pak začalo všechno vysvětlování znovu a já doufám, že už to bylo naposledy. Byla jsem ráda, že jsme našli nějaká řešení a já můžu zůstat ve škole. Deníčku co se týče Adama mi poradila to, že na něj mám zapomenout a že ten pravý jistě na mě někde čeká a že jsem zatím moc mladá na pravou lásku. Pak byla ráda, že se ve škole už zlepšuju a našla jsem si doučování a to jen díky Vivien. No pak mi poradila, že se mám více věnovat svým zálibám, abych neměla tolik volného času a nezabývala se zbytečnými věcmi. Pak jsme si ještě chvíli povídali a já pak šla na kolej a zapadla na pokoj. Začala jsem probýrat kufry, abych zbatečně netahala věci, které nepotřebuju. Házela jsem to do košíků, které jsem pak táhla vyhodit do koše. Ve společenské místnosti byla Stella a tak jsem ji nabídla jestli něco nechce. Podívala se do košíků a něco si vybrala. Jeden košík jsem vyhodila a druhý dala do truhly, kde jsou věci na rozebrání. Byla jsem ráda, že ještě některé věci poslouží.
Deníčku doufám, že se mamka brzy ozve, ale i tak ji ještě zkusím napsat.
Zatím se měj
Tvá Lea